Vánoční cukroví

Jak se vánoční cukroví stalo součástí Vánoc

Vánoční cukroví dnes patří k nejznámějším symbolům českých Vánoc. Jeho historie je ale kratší, než by se mohlo zdát. Rozšíření sladkého pečiva souviselo především s dostupností cukru, který se dříve získával zejména z cukrové třtiny a nebyl běžnou součástí každodenního vaření. Ve druhé polovině 18. století se začala pro výrobu cukru pěstovat také cukrová řepa. První manufaktura na výrobu řepného cukru u nás vznikla roku 1787 na Zbraslavi a první průmyslový cukrovar byl otevřen v roce 1829 u Dačic. Teprve v průběhu 19. století se začaly více připravovat sladké pokrmy s řepným cukrem a v kuchařských knihách postupně přibývaly recepty na sladké pečivo.

Recepty na sladké pečivo byly v 19. století známé především v měšťanských domácnostech. Dokládá to například kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové, jejíž první vydání z roku 1826 obsahovalo ještě poměrně málo receptů na sladké pečivo. V dalších vydáních jich postupně přibývalo. Na český venkov se však tradice pravidelného pečení vánočního cukroví šířila později. Podle historika a etnografa Jana Šimánka se zde výrazněji prosadila až v období první republiky. Předtím se v mnoha venkovských domácnostech pekla především vánočka a jednodušší druhy pečiva. Vánoční stůl tak měl v různých společenských vrstvách a regionech odlišnou podobu.

Od perníčků k vanilkovým rohlíčkům

V minulosti nesloužilo sladké pečivo pouze k jídlu. Perníčky, sušené ovoce, jablka, ořechy a další domácí dobroty se používaly také jako ozdoby vánočního stromku. Na stromek se zavěšovaly různé sladkosti podle toho, co měla rodina k dispozici. Do perníčků a dalších druhů pečiva se proto dělaly malé otvory, kterými se protáhl provázek nebo stužka. Vánoční stromky zdobené podobnými pochoutkami byly v Praze běžné již ve 40. letech 19. století a kolem roku 1900 se tento zvyk rozšířil také do menších měst a na venkov. Cukroví se jako samostatná součást štědrovečerního stolu prosazovalo až později, pravděpodobně na začátku 20. století.

Tehdejší cukroví se od dnešního lišilo nejen vzhledem, ale také použitými surovinami a chutěmi. Oblíbené byly například anýzky, zázvorky nebo pražské kořenky, do kterých se přidávalo nové koření, hřebíček, skořice a někdy také pepř. Koření dodávalo sladkostem výraznou vůni a charakteristickou chuť. Některé recepty využívaly i dostupnější náhrady dražších surovin, například karob místo kakaa. Postupem času se vedle těchto starších druhů prosadily také vanilkové rohlíčky, linecké pečivo a další sladkosti, které dnes považujeme za klasiku českých Vánoc.

Dnešní vánoční cukroví

Dnešní vánoční cukroví

K oblíbeným druhům dnešního českého vánočního cukroví patří linecké pečivo, vanilkové rohlíčky a perníčky. Připravují se také nepečené druhy a recepty obohacené o ořechy, čokoládu, kokos nebo kandované a sušené ovoce. Základem mnoha pečených druhů bývá mouka, cukr, vejce a máslo, jejichž poměr a další přísady se liší podle konkrétního receptu. Každá rodina může mít vlastní oblíbené postupy, náplně i způsoby zdobení. Právě proto se podoba vánočního cukroví v jednotlivých domácnostech liší a vedle známých klasik se na svátečních stolech objevují také méně obvyklé rodinné recepty.

Dekorace, inspirace a tvoření

Vůně, která spojuje

Vůně čerstvě upečeného cukroví je pro mnoho lidí neodmyslitelně spojená s přípravami na Vánoce. Pečení se často stává společnou rodinnou činností, při které se připravují oblíbené druhy, zdobí perníčky a vzpomíná na recepty z předchozích let. Právě domácí recepty a osvědčené postupy pomáhají uchovávat rodinné zvyklosti. Některé se předávají z generace na generaci, jiné se postupně upravují podle chuti a možností jednotlivých domácností.